Poušť
Dalekou, předalekou
konal jsem pout.
Za sebou nechal jsem lidi a města
i oasy zelený kout.
Nejdříve byl jsem jen sám a sám...
Červené písky a nebesa černá!
Pak jsem Tě pocítil po boku svém,
duše věrná!
V půlnoční hodině, jako vždycky,
přišla jsi Ty – Ty malá a třetí.
Odboj zná muž; hoře, pláč žena;
usmířit znají jen děti.
Proto v té chvíli vzplanulo nebe
sněžením hvězd, poušť zkvetla v luh.
Jistě, že stal se zde zázrak!
Byl s námi Bůh?...
25