Když lampa zasvítí a život dřímá,

Emanuel Hauner

Když lampa zasvítí a život dřímá, Když lampa zasvítí a život dřímá,
 má duše, duše, proč se smutna chvěješ pod zádumčivým vanem vzpomínek z dávna? Má duše, duše, ty ráda bys vzlétla, však marně namaháš svá zlomená křídla, ach, zlomená rukou surového žití. O naříkej, jen naříkej, má duše ubohá, život urval, vyssál tvoji jarní sílu; ubohá, má ubohá, ti jaro ulétlo, aniž bys věděla a nepěla jsi jásající písně omladlého jara. Já toužím po tobě, ty mladé jaro barevné, po tobě toužím z prostřed kalu života.. 6
Básně v knize Sabaty duše:
  1. Mé duše sabbathy, jež zavířily temnem
  2. Když lampa zasvítí a život dřímá,
  3. [***]
  4. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,
  5. Tvé slzy viděl jsem, jež tryskly tobě z duše
  6. [***]
  7. Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši;
  8. Bledé vůně tuberos,
  9. Své hymny Tobě zpívám svatý Nevděku
  10. Ztemněla krajina;
  11. Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám.