Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám.

Emanuel Hauner

Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám. Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám.
 Jsou chladné jako voda fontanu za vlahé noci, jež tiší příval tonů bouřlivých, když vášním zpívám. Mám rád své bílé ruce, jež vzpomínky mi loudí, ty ruce, které tiskly její bílé tělo v horečkách pohlaví, ty ruce ubohé teď v prázdnu hluchých nocí bloudí. Mám bílé ruce rád, když bloudí v prázdných tmách a mlčky volají po vyplnění tužeb, nadějí a v křečích svíjí se, když nesplněné bijí na poplach. E: jf; 2005 16
Básně v knize Sabaty duše:
  1. Mé duše sabbathy, jež zavířily temnem
  2. Když lampa zasvítí a život dřímá,
  3. [***]
  4. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,
  5. Tvé slzy viděl jsem, jež tryskly tobě z duše
  6. [***]
  7. Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši;
  8. Bledé vůně tuberos,
  9. Své hymny Tobě zpívám svatý Nevděku
  10. Ztemněla krajina;
  11. Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám.