Ztemněla krajina;

Emanuel Hauner

Ztemněla krajina; Ztemněla krajina;
 na západě již hasly strusky žhavých mraků, cikady zpívaly. Vášnivé toužení usínalo v krvi západu, tam v ztemnělých obzorech, v objetí oblohy, jež splývala se zemí v teplém, plodném spojení. Vášnivá duše má, ty duše ženská, oplodněná zmírající touhou, vyvřelas bolestí! Z temnoty východu se měsíc vyhoup’ rudý, zkomolený mraky. Vzpomínky vytryskly. – – – – – – – – – – – – – – – – – – Odešla ode mne. – – – – – – – – – – – – – – – – – – Vášnivé toužení se rodilo tam v tmavém východu, kde zem se s oblohou objímá. 15
Básně v knize Sabaty duše:
  1. Mé duše sabbathy, jež zavířily temnem
  2. Když lampa zasvítí a život dřímá,
  3. [***]
  4. Pojď sem v můj tmavý kout, ty žhoucí přízraku,
  5. Tvé slzy viděl jsem, jež tryskly tobě z duše
  6. [***]
  7. Má Terezo! Jak slíbil jsem Vám píši;
  8. Bledé vůně tuberos,
  9. Své hymny Tobě zpívám svatý Nevděku
  10. Ztemněla krajina;
  11. Mám rád své bílé ruce, tak rád se na ně dívám.