NAD KNIHOU ZEMŘELÉHO.

František Taufer

A ten, kdo píseň úchvatnou tak pěl, z poháru ženiných rtů musel píti rozkoše závrať a nezmarný žel, než struny kythary své mohl naladiti v toninu nezvyklou, však v souzvuk jediný, pro prstů úhozy, jež vášeň znala rozechvíti. Je krása písně té jak krása květiny: hořící touha, živoucí barev harmonie, rtů šepot mezi plameny, stesk pozdní hodiny, kdy srdce zmateně a urychleně bije. Jí něhou jitro trylkuje a večer zakvílí, z ní nepřemožitelná noc se šílenstvím snů lije. V ní úpal polední se s vůní zrajícího obilí i s hlaholením zvonů v jednu vlnu pojí, v ní vzdechnou větve, které tíhou ovoce se zlomily. Ta píseň rozteskní, rve, utěšuje, hojí. Vždy vášeň vítězící zpívá v ní a lká: vzdor touhy před bojem a vzdor i po všem boji, lačnost rtův po kouzle, jež tajemství nám tká, ať v hloubi propastné, ať v hloubi něčích zraků. Je vzkazem bytostí, jichž krok náš nepotká. Chvěje se píseň jako přelud mraku, když s větrem laškuje a letí přes hory. Pěvec té písně podobal se raněnému ptáku. Jeho hlas, bolem zvýšený, tlumočil věcí hovory. Smrtelně raněný, jen jedno přání měl: By ve svém umírání nejkrásněji pěl!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

207. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  2. Píseň. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. * Věčně znova, přemoženi, píseň písní počínáme, (Otokar Březina)
  4. VEČERNICE. (František Taufer)
  5. Čtyři písně mé mladé milence. (Otto Gulon)
  6. ELEGlE (Rudolf Medek)
  7. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  8. V SOUMRAKU (Rudolf Medek)
  9. Ó nepochopitelná! (Xaver Dvořák)
  10. BÁSEŇ O MLADOSTI (Antonín Sova)