AŽ PŮLNOC VŠUMÍ...

František Eisler

AZ PŮLNOC VŠUMÍ...
Až půlnoc všumí v pokojepokoje, má lampa svítit bude, mdlý starého stesk orloje v mé vpluje oči rudé. Prosáklá dusnou oblohou – vím, bude bezměsící! – opánky ticha na nohou Smrt s vpadlou vstoupí lící. Snad nevzpomenu naposlednaposled, s kým hovořil jsem včera, jen vědět budu, strašně bled že přišel za večera – a hlasem úpěl hrobovým o peníz na mši svatou, i pak že zbude vypít – zvím – číš nářků vrchovatou... Až půlnoc všumí v pokoje, má lampa svítit bude. Stesk rozsténá se orloje! Smrt v zraky vpluje rudé... 9