SURSUM.

František Eisler

SURSUM.
KdesKdes, dušeduše, chodila, žes celá zprůhledněla? Jaký to strašný žal tvé zraky prohloubil? Slyš, moře burácí, a poušť se táhle stměla, a rudou zlozáří děs slunce ovroubil. Ó nechtěj proklínat svých ztracených cest osud a blínem zoufalství si vlasy províjet! Je dosud víra v nás, je láska v světě dosud! Netřeba hořem svým se k smrti opíjet. Jen mávni za sluncem! Ať v tmy se propadává! Jas milosrdenství pro věčnost stačí nám. Bledými paprsky Sen hlavy obetkává. Pojď s moře hukotem vstříc novým končinám. 17