NÁLADA.

František Eisler

NÁLADA.
Je mrtvo na vodách, kde lekníny kdys kvetlykvetly, člun s veslem zlomeným v zátoce práchniví... Žalm umírání mdlý rty osyk nedočetly, a v loktech křehkých třtin spí den již neživý. Duch smutku marného v soumraku rozjímavém ve vrbách zažíhá bludiček světlý klam; a mlýnů větrných co sen lká nade splavem, umučen k blankytu náručí rozpínám: Jít drahou věčných hvězd, jež v tmách se rozhořely! Má tvrdá podstata se taví v slzí skvost. Ó sestry vítězné! Vám platí vzdech můj vřelý, v němž křídlem třese stesk a pláče bázlivost... 13