POJĎ, VZÁCNÝ VEČERE!

František Eisler

POJĎ, VZÁCNÝ VEČERE!
Pojď, vzácný Večere! Pohádku s cvrčky zpívej – víš, kterou před léty jsem slýchával tak rád; do očí uhrančivě zlých se cestou nezadívej – pojď volně s vůněmi, jak páchnou ze zahrad! Pojď krajem doubravy a buč si zádumčivě, jak zádumčivě bzučívá stárnoucí kolovrat – dej pěšinou se klikatou po usínavé nivě a kolem rybníku, jenž tmí se blízko vrat! Pojď, moudrý Snědouši! Hleď, v krbu oheň práská, a srdce v hodinách tluče tak harmonicky, že zemřít nechce se, a znovu z hlubin láska se zdvihá k dávným dnům, jež miloval jsem vždycky: ať žhavě zlíbaly, ať zbičovavše hlavu mě hnaly na popravu – – – 15