MLÁDÍ.
Brzy snad písně zahořknou sladké,
brzy snad mládí uvadne,
a kam již z jara nespadlo štěstí,
v podzimech jistě nespadne.
Brzy snad růže povadnou hebké,
povadnou máky vášnivé – –
Podejte ruce, podejte rety,
může být šťastno srdcí dvé.
14
Evoe mládí, evoe lásko, evoe vášni pálící...
máky mi kvetou v krvi a touze a tobě růže na líci.
Svět s námi jásá, svět s námi hýří v závratné štěstí vibraci,
poháry ke rtům, v nichž víno žití v krůpějích slastí krvácí!
Přestanou vonět jasmíny bledé,
a to, co kdysi kvetlo dřív,
uvadne jako hasne žár slunce,
na zenith síly vystoupiv.
Odkvetou chrpy, uvadnou máky,
všechno, co kvetlo, odkvete...
Napadne stesků, napadne mlhy...
Má drahá, zda mne chápete?
Evoe proto mládí a lásko, evoe vášni pálící,
máky mi kvetou v krvi a touze a tobě růže na líci.
Nám svět teď žije, námi teď hýří v závratné štěstí vibraci.
Poháry ke rtům, v nichž víno žití v krůpějích štěstí krvácí!
Písně zní dosud rozkošně svůdné,
vášnivým rythmem k štěstí zvou,
(a píseň, která za léta hýří,
nebude vždycky vášnivou!)
15
Kvetou teď máky, nám hoří máky,
slunce v rozkoše požáru.
Zpívejte, dítě, s růžemi v rukou
průvodem v moji kytaru:
Evoe mládí sladké a lásko, evoe štěstí zářící,
máky nám kvetou v krvi a touze, růže nám kvetou na líci.
Horizont vzplanul požárem touhy.. Co zašlo, už se nevrací...
Zpívejme hymnus o žití štěstí harfových strun ve vibraci!
16