SMUTEK.

Karel Hugo Hilar

SMUTEK.
Park osaměl... šeří se... šeří... kolkolem břízy šelestí... Och, tak to všechno v duši tichne.. Nebudu myslit o štěstí! V duši je ticho jako v chrámě, a tak to všechno v srdci sní: o princeznách a o pohádkách... Och, jsem dnes příliš groteskní! 41 A tak to táhne v duši tiše: mé první lásky smutný sen, k oltáři čisté horování, jenž dávno už byl znesvěcen... Park osaměl.. šeří se... šeří... A tak to všechno v duši sní – –: o prin-cez-nách a o po-hád-kách- - Och.. tak- to- všechno- - v duši sní – 42