Píseň státnická.

Píseň státnická.
Ohýnek vesele plápolá, teplo je dnes, jak se patří. Zpívejte všichni dokola, zpívejte, sestry a bratři. Neb v žilách koho česká krev, ten nade vše rád mívá zpěv, zní v radosti mu, v bolu. (Refrain se zpívá spolu.) To nebyl on, pan Michl Mohn, co vyťal mi facku přes líce. To byla jen jeho pravice. Včera nám dobře tak nebylo. Včera jsme chodili plaše. Dnes, Jaroslave, Jarmilo, slavíme Messiáše. My víme dobře, na mou čest, Kdokdo Messiáš ten lidu jest. Ať vzhůru svět jde, dolů, refrain se zpívá spolu: 37 To nebyl on, pan Michl Mohn, co vyťal mi facku přes líce. To byla jen jeho pravice. Je v rukou božích každý tvor a mnohdy též to cítí. Cafourek Véna, junior kdys dostal značné bití. Než slze ještě druhu řek’ nebohý malý Cafourek: (Bavil tím celou školu! Refrain se zpívá spolu!) To nebyl on, pan Michl Mohn, co vyťal mi facku přes líce. To byla jen jeho pravice. Politik slyšel hošíka, tak aspoň pověst praví. Objímá ho, se zaříká: tys, hochu, tys ten pravý! Dej, hochu, bůh ti šťastný vzrůst! Národu třeba je tvých úst, třeba nám nadali volů, refrain se zpívá spolu: To nebyl on, pan Michl Mohn, co vyťal mi facku přes líce. To byla jen jeho pravice. Na světě byl už mnohý rek, jenž zavázal lid k díku. Leč nade všechny Cafourek nám vede politiku. Nic nebudí náš nyní stesk, 38 neb když nás někdo hodně plesk’, od pólu vlasti k pólu refrain se zpívá spolu: To nebyl on, pan Michl Mohn, co vyťal mi facku přes líce. To byla jen jeho pravice. Je to tak pěkná zábava a nepřivodí krisi. Ten jeden facky rozdává, druhý je za to sklízí. A jestliže kdo zareptá, Cafourek jemu pošeptá: Chraň svoji kamizolu! (Refrain se zpívá spolu!:) To nebyl on, pan Michl Mohn, co vyťal mi facku přes líce. To byla jen jeho pravice. Září 1908.
39