Doslov památného dne.

Viktor Dyk

Doslov památného dne.
I. I.
 Bez slohových to možno říci finess, neb fakt je příliš daleký: ponurý den ten bez zásluhy přines’ nám hanbu, hanbu na věky; konečně zhusta v historii zříte, jak padá země zděšená před cháskou zpupnou soldatesky zpité, jež byla lépe placena. Já nelitoval těch, jež sťali kati, ni mass těch, kleslých hluboce. Já litoval, že vinu vždycky platí vnuk za děda, syn za otce! Já nelitoval katanského díla, jímž celá země ubita. Já nelitoval, že ta hanba byla. Já litoval, že nesmyta. I zdálo se mi, že snad může vzpučet zas jaro tuhé po zimě, že starý možno vyrovnati účet, 29 neb dluh nás tíží upřímně, A tak, když osmý listopad se vracel v svém zamlženém rozhledu, já v podivných se sněních dlouho ztrácel a slyšel z mlhy „Ku předu!“ II. II.
 Je dokončena krise mnohodenní, kdo nezvítězil, dohod’ se, údělem synusynů tedy vskutku není nést vinu za otce – Je mnohodenní seč dnes ukončena, v níž vynik’ velduch přebystrý – A Bílá Hora není nepomstěna; my máme opět ministry – – Jsou podrobnosti skryty v mlze šeré, však o recích lze mluviti, když tolik lidí o dvé soust se pere, čest jaká, sám je pozříti. Je jasno, bouří kde se tolik sneslo, meč napřažený nedopad’. A pikantní je ministerské křeslo dobyté v osmý listopad. 9. 11. 1907.
30
Básně v knize Pohádky z naší vesnice:
  1. Časové sloky.
  2. Reflexe.
  3. Sv. Čechovi.
  4. Jarní.
  5. Zbabělci.
  6. 180.?
  7. Návrat.
  8. Na víru obrácený.
  9. Píseň zbožná.
  10. Silhouetta.
  11. Dojem lokaje z dvorního vlaku.
  12. Černová.
  13. Doslov památného dne.
  14. Dva sonety listopadové.
  15. Ranní říkání.
  16. Říkání z politického slovníčku.
  17. Píseň státnická.
  18. Píseň uklidnění.
  19. Ospalá píseň.
  20. List z kroniky.
  21. Epigram.
  22. Sentimentální kuplet ze starého vaudevillu.
  23. Historie ze vsi.
  24. Resignace pacientova.
  25. Návštěva ve vsi.
  26. Starý dvůr.
  27. Katastrofa.
  28. ***
  29. Age, quod agis.
  30. Balada o osamělé vedettě.
  31. ***
  32. Česká píseň.
  33. Dvě písně o podpisu.
  34. Píseň státnického slohu.
  35. ***
  36. Apostrofa.
  37. Elegie.
  38. Invektiva.
  39. Sarkastické sloky.
  40. Konec září.
  41. Píseň kvietismu.
  42. Píseň Kopulentova.
  43. Stanice Langebrück.
  44. Val de Grâce.
  45. Krajina.
  46. Uetikon.
  47. Dojem z vlaku.
  48. Vzpomínka dlouhého zimního večera.
  49. Píseň rozpustilého školáka.
  50. Špatný čas na vsi.
  51. Dobrý čas na vsi.
  52. Před vodou a za vodou.
  53. Myšlenky starého Řeháka.
  54. Píseň o zámečku, korouhvičce a jiných něžných věcech.
  55. Troník.
  56. Předpolední idylla.
  57. Úsměv pana faráře.
  58. Kohn a Bloch.
  59. Výmluvný prorok.
  60. Mlčenlivý prorok.
  61. Dobromyslná osoba z naší vesnice zpívá:
  62. Kučera.
  63. Napomenutí vesnického šprýmaře.
  64. Krajánek.
  65. Pan učitel.
  66. Zprostředkování pana učitele.
  67. Co bylo psáno na hrobě světem proběhlého a zkaženého rodáka na vesnickém hřbitově a vzbuzovalo pohoršení mnoha.
  68. Schovánek.
  69. Smutná píseň vesnického šprýmaře.
  70. Epigram z naší vesnice.
  71. Náš host.
  72. Ballada.
  73. Letní noc.
  74. Ballada jarní.
  75. Podzim snílka.
  76. Mínění dědečkovo.
  77. Nedělní odpoledne.
  78. Sentimentální chvíle pána vesnické fabriky v Altdorfu.
  79. Parafráse.
  80. Šedivý den na vsi.
  81. Píseň o Altdorfu.
  82. Touhy.
  83. Píseň veselého odchodu.
  84. Hořký odchod z vesnice.
  85. Stará Vondrová vypravuje.
  86. Píseň vojáčka z naší vsi.
  87. Strýc Ondřej.
  88. Jaro na vsi.