ŠVÁBY JSEM TLOUKL V NOCI

Jaroslav Durych

ŠVÁBY JSEM TLOUKL V NOCI ŠVÁBY JSEM TLOUKL V NOCI
a stěniceštěnice; lezly jich s velkou mocí tisíce. Zimnicí se chvěly stěny, dala jen svit uděšený svíce.
Byli tak slepi, syti a vznešení. Pavouk se schoval v síti v zděšení. Myši, proč jsi se tak lekla, pověz, je to slota z pekla, není? Princezny přišlápnuté v svém ornátu splasklé své břicho duté z šarlatu slavně nesly na výsosti jako na posměch vší zlosti katů. Hnusní, pekelní svatí a světice chtěli mne odsud štváti z věznice; jako hnát mrtvoly z putny z plechu čouhal pahýl smutný svíce. 13 Z výsostí temné krásy, leč potají – přihlížel Satan asi k mumraji. Teskno jest, ach, noci, noci, nech snít choré o pomoci v ráji! 14