VSTANEM, BRATŘI, VSTANEM,

Jaroslav Durych

VSTANEM, BRATŘI, VSTANEM, VSTANEM, BRATŘI, VSTANEM,
ať kdo stár či mlád, v loži rozestlaném hanba umírat!
Kdo si zmořen sedl, tím rychleji vstaň, kdo ses nenajedl, k břichu tiskni dlaň! Bída byla dlouhá, blátivý byl čas, před smrtí jen touha zachránila nás. Umírala síla, neměla, proč žít, s tou, která nám zbyla, třeba zvítězit. Ať zvetšely šaty, ať ustydl zpěv, máme ještě hnáty, máme ještě krev! 49