KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA

Jaroslav Durych

KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA
v spanilosti dětských let, dovádivá, kadeřavá, zlatý oblak, bílý květ.
A když jako narcis plála snivou krásou plachosti, z hrdých očí vysílala zlaté jiskry mladosti. Slušel jí květ růže bílý, touhy úsměv nachový, když jí oči prozradily, co ret dívčí nepoví. Krásná byla hlava její v tichém lásky zachvění, zda se dosud stromy chvějí, které kvetly kolem ní? Její hlava přespanilá zářila jak hvězda tmou, ale nejkrásnější byla, když ji zdvihli uťatou. 28