LÍTO JEST MI, MÉ DĚVČÁTKO,

Jaroslav Durych

LÍTO JEST MI, MÉ DĚVČÁTKO, LÍTO JEST MI, MÉ DĚVČÁTKO,
 radosti tvé, očí tvých, líto jest mi, nemluvňátko, tebe pro tvůj křik a smích, tebe, stařenko, v tvém klidu líto jest mi pro tvou bídu, kvetly růže – co je z nich? Panenko má, písni čistá, kam tvé oči na pout jdou, růže divná, zlatolistá, víš snad, co tam zahlédnou za předalekými moři, kde na horách oheň hoří pod neznámou oblohou? Duše snad jak ptáče v letu zahlédne tam pod sluncem ten květ, který ze všech květů budeš nosit pod srdcem, sepneš ruce přeblažená a smrt volá, život sténá po kráse i štěstí tvém. Ale jednou vzkvete, vzplane z krve tvé květ zářící v kráse mocné, nevídané rozevře se denici. Víš, zda budeš nad ním státi, v slzách Bohu děkovati i když shasne v temnici? 26 Není mi, ach, přece není líto jasných očí tvých! Za své krásné uzardění, za svou radost, za svůj smích budeš ty smět Boha prosit, abys mohla děti nosit pro ráj květů posledních! 27
Básně v knize Žebrácké písně:
  1. SEBRAL JSEM SVÝCH PĚT ŠVESTEK
  2. BÁSNÍKU, BÁSNÍKU,
  3. NA MNE JSI SE NEUSMÁLA,
  4. ŠVÁBY JSEM TLOUKL V NOCI
  5. JDE KRAJINOU CHUDOU
  6. CO TO Z MLHY V DÁLI
  7. DĚŤÁTKO ČTYRLETÉ
  8. U OBĚŠENÉHO PSA
  9. ŠEDIVÉ RÁNO TISKNE SE U DVEŘÍ,
  10. Z ÚKRYTU KVÍLÍ KOROPTEV,
  11. SPÍTE, HVOZDY TEMNÉ?
  12. LÍTO JEST MI, MÉ DĚVČÁTKO,
  13. KRÁSNÁ BYLA JEJÍ HLAVA
  14. CHUDÝM, KTEŘÍ MNE NEZNAJÍ,
  15. VE JMÉNU OTCE,
  16. KDYBYCH BYL CHUD JAK PERLA NA DNĚ MOŘE,
  17. KDYBYS BYLA SLEPÁ,
  18. NEPŮJDU DOMŮ,
  19. VY, KTEŘÍ PŘIJDETE,
  20. JAK ÚSMĚV POUPĚTE
  21. KAM HLEDÍŠ ZA PYŠNOU ORLICÍ,
  22. DO ZKŘEHLÝCH PÍSKALI JSME HRSTÍ
  23. VSTANEM, BRATŘI, VSTANEM,
  24. STARÉ TAJEMSTVÍ,