VIII
UŠTKNUT
Osmého máje dvacet devět, ve dvě,
uštklo ho ultimo Jakže to mohl vědět
když Istný ten štír kousnuv zas už si šveholí?
František je jak zlatonosná řeka
šupiny zlata se v ní mrholí
a ona utěžkaná neví že se čeká.
Výhra je ranou jež se teprv hojí
On ještě neví jak ho znepokojí
a jak to v její zřídle zabolí
František plaví štěstí beznadějně
tak jako řeka zlato to je stejně
jak vlastní vody své a cizí mrtvoly.
Je šťasten pošetile proto věští
František netuší že byl vyzrazen štěstí
a že mu v patách jeho policie
Netuší – – Františku! – – že teče rovnou k ráji
ni co že osmý den v tom zarputilém máji
natropí s pouští jménem Mezopotamie.
39