X
JINÉ ROVNÍTKO
Zpozdilí! To jen strachy zapírali
ten chrám jejž do včerejška tolik milovali
Že prý je znectěný a zakydalý
protože se v něm dovádivé děti sepraly
a protože si tam kluci se špačkem hráli
a že tam holčičky beruškám pod křídla foukaly
(leť boubelinko k zemi k peklu nebo k ráji)
Škrcené svíce marně zasípaly
že zapírat je hřích Ještě je polámali
a polámané pošlapali
František však ty děti zbuntoval i přisahaly
že chrám zas pozvednou a lepší než ho znaly
to je chrám důvěry a plesání a chvály
A hned se také do té práce daly
osnáctiletýosmnáctiletý neví co jsou kleté katedrály
Andělé, v nebi vyplísnění protože se smáli
zatím co dospělí se zatvrzele káli
z pošmourných poklesků jichž vlastně ani nespáchali
se k zbujným přidali
a tolik do té práce spěchali
že ani křídel nesňali
Ó kde by se buřiči byli pomoci té nadáli!
42
Ti nepamětliví! Co by si byli sami počali?
S anděli však, a zatím co se kajícníci ještě v prsa bili
František s chasníky dávno již byli obloudili
stráž rájů to jest Mezopotamií
(byvše ji pozemskými sliby oslnili)
Nevyčítejte jim že klamali
Aťsi! Hlavní že slovu dostáli
Ať podváděli jenom když se nebáli!
V nebi je smutný bůh a zemi smutní mají
Nuže Františkovi buřiči byli přísahali
že z důvěry své plesání a chvály
pozvednou lepší chrám to je kde by se kající už nebáli
a opravdu ho také zbudovali
Holýma rukama prozpěvujíce tenkým
andělím diškantem jenž cinkal jako ostrulenky
A k práci svítila jim luna rusá kráska
řekl bys zralé granátové jabko zvané láska
43