NEZROZENÁ
Máš matky mé hnědý vlas
a bledý ovál tváře
v měsíční páře
bezesných nocí navštěvuješ nás
máš otce úsměv krutý
a vlahý oka lesk
neplodné krve stesk
je v jemné chřípí vkutý
v půlnočním větru vání
jdou pokojem tvé kroky
jak suchá stébla praskající
tiše, neprobuď bolest spící
noc není pro ženy dech dětí nestřežící
leč oči muže hledí do tmy
jak v oči nepřítele vbité
jsme sami já a ty
mé poupě nerozvité
snu mého života pokračování
22
máš bílé hrdlo
a černý šat
se zašlou broží mladé mrtvé matky
piji tvůj pohled sladký
a svěžest údů
na čele cítím dívčí ruky chlad
tvé rty se otvírají
mlč
vím co chceš říci
kdy budu?
nikdy dítě
Nikdy je tvé jméno
pro tuto zemi
pustou jak hřích
ale jednou
v půlnočním větru vání
odvedeš duši mou v podsvětí neplodných stínů
má dcero můj synu
v očistec hřiven zakopaných
a ohňů vyhaslých
23