RÁNO
Roztopili jsme tisíce vysokých pecí,
až jitřenka mrká zarudlým okem:
občan chce míti svůj hrníček kávy
na lačný žaludek.
Stráň milenců umývá v rose
svá černá prsa.
Láska je špinavá práce,
samé saze.
Opilý, hlavu v polštáři z mlhy,
usnul u výkladu bílého týdne.
Zdá se mu, že zemřel mlád
na lyžích ve Spindelmühle.
Ale tramvaj už řinčí jako peněženka:
Hola, nemáte drobné?
A hodiny píší ohnivé menetekel:
za pět minut je pozdě.
31
V parku usedl na mokrou lavici
černý pán bez klobouku,
mrtvý, který přišel
po zakokrhání.
S Bohem! napsal včerejšek
blátem na boty.
Ale rohlík, který je dnešní,
hrozí růžovým prstem:
Carpe diem!
32