2. Kokořín
Kolmo k směru hwězdné parallaxy
strmí dumný habr, smrk i dřín
a z gich tlumu hle, hrad Kokořín
zírá hrdě, negen gaksi taksi...
Cizák negeden sem zagel w taxi
a tau welebau byl pokořín.
Powěst dí, že kdys tu byl i zřín
šofér pana primátora Baxy.
„Kokoříne!“ zwolal prý a v oko
slza tryskla mu, an chwěgný ret
„Kokoříne,“ mumlal, „Koko... Koko!“
W kyprý mech wšak pogednau prý klesl,
sláb a bled gak nalomený kwět...
Wagíčko bylť rudobílé snesl...
61