Bajka z anno domini

Bajka z anno domini
Žil jednou ptáček na světě... Žil stranou ptačí havětě, znal života i jas i starost a zpíval, jak mu zobák narost’... On s ledakým se nehádal, nic od nikoho nežádal, že nebyl větší, málo želel a zpíval, jak mu Pán Bůh velel... Kdys do svých úvah zahloubán, šel Výr tím lesem, vážný pán, a slyše trilky ptačí písně, skla vyčistil a řekl přísně: „V té písni je sic dojetí, pták nemá však ni ponětí o duchu ism–ism–ism–ism–ismu a tone v impressionismu. 85 Je příliš nahý tento cit a stěží ptáka zatřídit lze do špačkovské generace pro nezřetelnost filiace. Čas přírodu je zavrci! Ne zpívat, co máš na srdci, leč, jak už řekl Pedantowski, buď špačkovsky, buď papouškovsky. Čas přírodu je překonat! A potom snad (já pravím snad!), rad našich vážně chce-li dbáti, se může ptáček ptáčkem státi...“ Tak mluvil Výr. – I ztichl zpěv, a studem všecek zkoprněv, náš do sebe se stulil ptáček jak špatně připravený žáček... Vtom však již spustí lesa část: „Ach, jaký tlach! Ach, jaký žvást! Nás kašlat učil doktor Zkouška i na Špačka i na Papouška... 86 Je z módy jich se držeti! Zpěv jejich v uších vrže ti. Jen osel v detailu i v celku dnes nehlásí se k mistru Lelku!“ –. Ten slyše křik, ten vida hněv, náš ptáček, jemuž stydla krev, jen pírka ježil, očka poulil a tím víc do sebe se choulil... Řve však již druhá lesa půl: „Váš Lelek! Chichichi! Ten vůl! Kdo chce se mejlit, ať se mejlí! Škol školou je však škola hejlí!... Ahoj, má Múso, holahoj, teči při mně stoj a zpívej boj, jenž poté rozzuřil se v háji a jímž svou vrcholíme báji... Teď při mně stoj, anebo seď, nu třeba seď, jen zpívej teď ne špačkovsky, ne papouškovsky, spíš, tentoc, drobet homérovsky. 87 Ted při mně seď, či, chceš-li, kleč, nu kleč si, kleč, jen zpívej seč, tu seč, v níž nepěvci i pěvci se poprali jak skalní ševci... Ty pláchnout chceš? Ne! Počkej! Lež, zde hezky lež a zpívej řež, jíž milý, rodný háj se zmítal, v níž nikdo boulí nepočítal... Jen válečný se ozval zpěv: „Nuž, píchni, řízni, pusť mu krev!“, strach padl ledová jak rouška i na Špačka i na Papouška. Dští Hejli prach i olovo na vojsko Kozodojovo: „Ne chytat jen! l řezat Lelky!“, jak rozkacené hučí včelky. Než nelení ni Kozodoj: „Hurá! Za mnój! Na nož! U boj! Jen do nich! Nadělat z nich řešet! Ne na nos! Na strom Hejly věšet!“ 88 A než bys napočítal pět, byl v sobě celý ptačí svět... Už rve se, chval duch Hospodina, i rodina i nerodina... Na! Líz ho! Třísk ho! Prásk ho! V boj! Vše jedno, Hejl či Kozodoj, generace – negenerace a bez určení filiace... Jak žito Hejla mlátí Hejl, už Lelek v Lelka vráží špejl, ba Papoušek již tluče Špačky... No, krásný konec fidlovačky!... Byl boj... Byl boj... A v něm i Výr želbohudík svůj dostal díl, ač, dokud mohl hýbat oudem, krev svou i cizí cedil proudem... Ach, nejen krev! – I špíny dřez, až na hon cítils rodný les, a nad ním zářil jako v prismu duch ism–ism–ism–ism–ism–ism–ismu – 89 A ptáček, jenž se nehádal, jenž na nikom nic nežádal, jenž jenom po sprostu si zpíval a se svou písničkou se skrýval?... Kam poděl se ten bídný tvor, ten ubožák, ten pyšišvor, jenž jaksi stranou generace, žil bez kva–kva–kvalifikace? Skryl jej a spasil rodný les? Či spíše bídně zhynul kdes, aniž kdo, zcela po zásluze, si jeho smrti všiml tuze?... Když s nocí v háj se snášel mír a k domovu se belhal Výr, zvuk divný slyšel z tiché líchy: „Hm... Kdo se to tam kucká smíchy?“... 90 Obsah Str.
Černá Rus7 Balada o stycích s cizinou18 O vzdělání ve vojště20 Avus25 Cínová trubice26 Psaní37 O umění překladatelském39 Inženýři43 Ze „Slávy tety“: 1. Prahne49 2. Pranostyka50 3. Fronta51 4. Nelze52 5. Pracug každý53 Mrva a břevno54 Z „Lyrického místopisu Č. S. R.“: 1. Zlín60 2. Kokořín61 3. Welká Praha62 4. Welký Osek63 5. Letná64 6. Doksy65 [92] Láska vlastenecká66 Dvě modlitby: 1. Modlitba ranní70 2. Modlitba večerní71 Jak jsem byl zázračně vyléčen73 Orakul79 Povídka odsouzence k smrti80 Bajka z anno domini85
[93] Nová bibliothéka – svazek XLV – pořádá Dr. Mil. Novotný PETR KŘIČKA – SUCHÁ JEHLA Úprava, obálka a vazba Jaroslava Švába – Tiskla Průmyslová tiskárna v Praze – Nakladatelé Kvasnička a Hampl v Praze 1933
E: mk; 2006 [95]