I. Za stolem za noční chvíleZa stolem za noční chvíle sedí stará bílá paní,sedí v těžkém zadumání,v koruně a záři bílé.Někdy straší lidi v hradě,civí okny do komnaty,chodí večer po zahradě,choré ruce rozepjaty.[8]Tehdy vítr táhle skučív akaciích u jezera,na něž luna světlo leje...Půlnoc! V dáli zvony hučía jich nářek v tichu šeraalejí se žalně chvěje. –