MÁ SNIVÁ ROXANO...
Má snivá Roxano, s tou růží za pasem,
proč na mne hledíte a smějete se při tom?
Je mně tak do pláče, a Vy svým výsměchem
mé srdce bodáte. Což nevíte snad o tom?
Vás vidím denně snad ve fádních avenues
v černavém úboru a s ironií v tváři.
Jste nějak změněná, Váš úsměv znavený
tak divně vyjímá se v řecké Vaší tváři.
Mé rudé západy již dávno povymřely,
mé chrysanthémy bílé dávno povadly,
vzpomínky v moře šly se koupat, uletěly –
– a květy nádherné mé lásky povadly.
Bedřich Zmar