DIALOG Stařec:Můj sladký hochu, neplač, nenaříkej.Vím, duše tvá, že kdyby jenom směla,na křídlech revolucí odletět by chtěla,můj sladký hochu, neplač, nenaříkej.Tvá duše těžká upadla by v moře,křídla tvých revolt slabounká jsou dosud,sečkej, až na tě kývne mocný Osudsic – duše těžká zapadla by v moře.[14]Tvé touhy poletují divou pustou,tvé touhy, holubice sotva opéřelé.Sečkej, až zmohutní a opéří se celé,nenech své touhy létat divou pustou.Jinoch:Můj sivý starče, divné pěješ písně.Mám čekat tedy, až má křídla vzrostoua v pérnatou se odí hřívu prostou?Můj sivý starče, divné pěješ písně...Viz starče; po jaru hned léto,po životě hned bývá umírání,po vzrůstu peří bývá pelichání.Věz, starče, nechci býti léto.Mé touhy vadly by jak chrysanthémy v létě,já chci však žít a neumírat právě,když nejskvostnější díla prováděj se hravě,Já nechci vadnout tak, jak chrysanthémy v létě.Stařec:Jsi mladý orel, celý zvášnivělý,dřív učit máš se žít, pak žíti cele.Jinoch:Jsi slepý lev, napolo zkostnatělý,já bez učení žít chci, ihned, směle.Věc naučená vždy jest trochu fádnía naučený život – liší snad se od ní?E: pk; 2006[15]