Šepot stromů.

Bohuslav Květ

Tak v cizině jsem poslouchával šepot stromů, na ruských rovinách nelidskou válkou přikován, když v stesku po tobě, můj drahý synku, domů jsem toužil den co den, mučivou beznadějí rván. Však krátká doba štěstí prchla, navždy tebe já ztratil, stesku vzlyk ozvěnou hluchou zaniká... svět pro mne pustý jest, chlad lhostejnosti zebe a truchlých vzpomínek žal mečem duši proniká. A jak v cizině, poslouchám teď šepot stromů, svou utýranou hlavu skláním v dumách níž a níž, mně zdá se, jako bych zas z Ruska toužil domů, a zapomínám, že ty v hrobě věčným snem už spíš...

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

562. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 3. Já poslouchal, co stromy šeptaly si, (Vojtěch Pakosta)
  2. U věčném orůznění. (Adolf Heyduk)
  3. Loretánské zvonky. (Adolf Heyduk)
  4. III. (Rudolf Pokorný)
  5. Až umru, přátelé, kéž je to dnes, (Jan Neruda)
  6. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. Za pohádkou. (Karel Babánek)
  8. Duetta. (Bohdan Kaminský)
  9. HOUSLE. (Ludvík Lošťák)
  10. DVA ČERNÍ MOTÝLI. (Čechoslav Ostravický)