U trosek říčanského hradu.

Bohuslav Květ

Zříš truchle v širý kraj a v žití vír, zdi zbylá ze slavného hradu Říčanských! Tu slávu časy odnesly jak pýr a pusto, smutno je, kde zněl kdys zpěv a smích. Tu dějin českých dýchne na mne van a z trosek těchto mluví ke mně staletí. I mnohý český král zde rozbil stan, by zajížděl si odtud v lesy v podletí... Och, šumné večery, jež spatřily zdi slavného kdys hradu rodu Říčanských! Tu šprýmy šašků, verše zvonily zpěváků potulných a krásných žen zněl smích. Však „marnost nad marnost!“ teď mluví zeď tu zbylá z veškeré té slávy dávných chvil. A jak tu na ty trosky hledím teď, podzimních větrů teskných slyším pláč a kvil...

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1171. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rorate. (Antonín Bulant)
  2. 10. V les nejhlubší si také jednou zajdu, (Vojtěch Pakosta)
  3. None (Karel Babánek)
  4. VE VLAKU. (František Hais)
  5. Slzy Vyšehradu. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Pouť nocí. (Augustin Eugen Mužík)
  7. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  8. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Zaváto všecko! (Xaver Dvořák)
  10. PÍSEŇ SMÍŘLIVOSTI. (Karel Červinka)