HŘBITOVE, HŘBITOVE...

Josef Mach

HŘBITOVE, HŘBITOVE...
Národní Hřbitove, zahrado zelená, do tebe padají předrahá semena, padají, padají, leč nevycházejí, zatím co zástupci pořád se scházejí. Je s českou zemí zle, jak lze denně čísti, hřbitovní zástupci ve schůzi se vyspí. Bondy se kupují za drahá semena. Co proti tomu je česká zem vzdálená? Vstávejte, Čechové, za volnost bojovat, jen prosím, neračte ze spánku burcovat zástupce v Národním hřbitově k posledu, kteří se scházejí ve škole ve středu. Vstaňte a vystupte na skálu vysokou, abyste viděli, jak bondy kupujou. Čechy jsou ničeny, Němec všecko odnes’, ale my, zástupci, jsme tu celí podnes. Národ je vražděn, my v suchu zde sedíme. Až bude mrtev, tak my ho pak pohřbíme. To je to jediné, co můžem’ dělati, ovšem, jen když někdo lot za něj zaplatí. (Chicagský „V boj“!boj!“, 27. X. 1916.)
55