MÁNESOVY OBRÁZKY.

MÁNESOVY OBRÁZKY.
Vystříhané z kalendářů, z katalogů, starých revuí, reprodukce čtyřiceti Mánesových obrázků, špatné, dost však dobré pro mne, z města k městu na svých cestách stěhuji se svými svršky. A když večer americký elektricky svítí do tmy, sednu k nim, když jsem již sám. Jak zašumíš nade mnou znenadání, ty košatý strome! Každý tvůj list je jako milostné zašeptání červnových růží a slavičích hnízd. Jak jiskří se hvězdy a vítr duje, co vše tvůj šumot vypravuje! O českých stráních a vodách a nivách, o známých krajinných perspektivách, kde úroda polí se zlatově leskne a v lesích kde dumají studánky teskné. A o snech děcka, jež v matčině klínu usnulo ve tvém poledním stínu. O slovech milenců, v pozdní co době pod tebou sbohem dávají sobě. O hlasu houslí, jež z večera kvílí pod malým oknem, jímž měsíček bílý 83 hledí na růžové selské děvče, které se blaženě usmívá v snách v růžových selských peřinách. O postavách reků ze starých bájí, kteří, když půlnoc je, povstávají z pohanských mohyl, a temnem zvoní ryk dávných bitev a ržání koní. O idylkách starých šlechtických sídel, o rozpětí světlých labutích křídel, o touhách, radostech, o snech a žalech a utlučených ideálech. – – – – – – – – – – Šum jen dále nocí temnoutemnou, košatá a krásná lípo, nejkrásnější ze všech stromů, pod níž vždycky usednouti může člověk v Americe, když se zachce mu jít domů! (Newyorský „Čechoslovák“Čechoslovák“, 15. V. 1920.)
84 POZNÁMKY.
K básni „FARÁŘSKÁ HISTORKA“.
„Kněz tam sedí na faře...“
Báseň tato i řada následujících týkají se dra Fr. Išky, „řečníka“ náboženské společnosti amerických Čechů, t. zv. Svobodné Obce, a redaktora týdeníku „Vesmír“. Svobodná Obec soustřeďovala v sobě část českoamerických svobodářů a bezvěrců, před zákonem však vystupovala jako náboženská sekta, aby její kazatel, jímž byl v letech válečných dr. Iška, mohl její přivržence oddávati, pohřbívati a také křtíti jejich děti, čemuž se v Chicagu říká „pojmenování dítek“. Proto kancelář dra Išky na 18. ulici v Chicagu byla zároveň také farním úřadem a dr. Iška vlastně knězem bezvěrecké církve. Když česká Amerika při vypuknutí války zahájila osvobozenskou akci (s počátku se tomu nějaký čas říkalo také „diplomatická akce“), dr. Iška nejdříve ji stihal výsměchem, později, zejména když se dověděl, že v čele zahraničního odboje stojí Masaryk, štval proti celému hnutí, proti osobám, a nejvíce proti Čes. Národnímu Sdružení, v němž se toto hnutí tak mohutně organisovalo, hanebnými útoky, postaviv se úplně na stranu Rakouska, takže denně sílilo proti němu podezření, že je ve službách rakouského vyslance Zwiedinka ve Washingtoně a inspirován rakouským konsulem Silvestrim v Chicagu. V dubnu 1916 pak uveřejnil Rathomův deník „Providence Journal“ facsimile dopisu, jímž rakouské vyslanectví povoluje Iškovi na „Vesmír“ další subvenci 200 dollarů měsíčně. To byl počátek konce Iškovy popularity a jeho vlivu na svobodomyslné Čechy.
[85] „...pomáhal mu svatý Kašpar, Melichar a Baltazar...“
A. G. Melichar, za války českoamerický žurnalista, byl pomocníkem Iškovým. Psal do „Vesmíru“ články proti akci za osvobození, když musil opustit místo tajemníka Nár. Sdružení pro nedůvěru k němu vzniklou. Psal později dokonce i do germánského amerického týdeníku „FatherIand“ (po vstupu Spojených států do války překřtěn byl list ten „Viereck’s Weekly“, dle vydavatele Vierecka). List ten soustavně špinil spojence a agitoval pro neutralitu Ameriky. Když se Melichar diskreditoval mezi Čechy, ujal se ho na krátkou dobu poslanec amerického Kongresu Sabath, původem Čech a zvolený do kongresu většinou hlasy chicagských Čechů. Melicharovi i Iškovi nakloněn byl v tu dobu i chicagský bankéř Kašpar.
„Do „Plácačky“ hned to dal...“
Vedle „Vesmíru“ používal dr. Iška ke svým projevům občas též chicagského českého listu „Denního Hlasatele“, jenž po nějaký čas nebyl přízniv osvobozenské akci a občas přinášel i články jí nepřátelské. (Viz o tom: Vojta Beneš: „Revoluční hnutí v Severní Americe“ str. 36). „Dennímu Hlasateli“ dávali chicagští přezdívku „Plácatel“ nebo též „Plácačka“.
K básni „HYMNA SVOBODNÉ OBCE“.
Svobodná Obec Iškova i po odhaleních „Providence Journalu“ i po dalších prohrách Iškových zůstala mu věrná, třebaže řady [86] její řídly, jako řady odběratelů „Vesmíru.“ Odhlasovali mu důvěru, pořádali v jeho prospěch sbírky, aby mohl žalovat čsl. listy, které zprávy z „Providence Journalu“ otiskovaly.
„...Chicagští aktéři, co pak si myslíte...“
Dr. Iška vymyslil pro pracovníky osvobozenské akce posměšný název „aktéři“, jehož pak užíval nejen o Tvrzickém, V. Benešovi, ale i o Masarykovi.
K básni „V CIZÍCH SLUŽBÁCH“.
Pověstný článek „V cizích službách“, odsuzující zahraniční revoluční snahy a dodaný za války pražským listům c. k. policií, dal Iškovi do rukou novou zbraň proti osvobozenské akci. Otiskl ho jako projev pravého mínění českých politiků a použil této příležitosti k novým invektivám a útokům.
„Žvast jeho vděčně Iška otiskne v dopisech „Od našich přátel“.
V rubrice „Od našich přátel“ otiskoval „Vesmír“ bez výběru sebe hloupější dopisy a projevy svých čtenářů, to se rozumí, že jako názory „pravých národovců, ryzích osvobodářů“ atd. Bývala to trapná snůška nezastírané chudoby ducha.
K básni „DALEKO ODTUD...“
Dr. Iška ve svém boji proti osvobozenské akci nerozpakoval se [87] užíti argumentů sebe nehoráznějších. Mimo jiné, aby postrašil své skalní a „věrně zásadní svobodáře“, dokazoval ve Vesmíru toho času, že i kdyby po válce vznikl samostatný československý stát, byl by to stát klerikální, poněvadž Masaryk, jenž ho dobývá, věří v Boha, modlí se Otčenáš a chodí s unitáři k přijímání a pod. Jinak v otázkách náboženských hlásal Iška hlavně dvě zásady: 1. Všichni jsme povstali z opice. – 2. Kdyby nějaký Bůh byl, nedovolil by, aby bylo v Mexiku zemětřesení.
K „BÁSNI SLAVNOSTNÍ“.
Ještě v červenci 1917 uspořádal dr. Iška slavnostní otevření t. zv. Husova Domu v Chicagu, na který po léta sbíral příspěvky. Měla to být jakási fara Svobodné Obce. Příspěvků však se následkem protirevoluční činnosti Iškovy sešlo málo, a tak Husův Dům byl také malý. Groteskně se vyjímalo, že při slavnostním otevření mluvil o husitství právě dr. Iška, největší a nejnebezpečnější zastánce rakušáctví v české Americe v době, kdy již Češi kladli životy za osvobození rodné země.
K básni „HŘBITOVE, HŘBITOVE...“
„Český Národní Hřbitov“ v Chicagu byla veliká společnost, složená ze zástupců všech českých spolků, jež založila a vydržovala v Chicagu veliký hřbitov pro tamní krajany. Každý zastoupený spolek přispíval určitým penízem za každého svého člena na tento pohrobní podnik. Různými finančními transakcemi, kupováním různých cenných papírů (= bondů), jmění Nár. Hřbitova vzrostlo tak, že se páčilo skoro na milion dollarů. Hrob na Čes. Nár. [88] Hřbitově byl dosti drahý, ale zato se mu neříkalo hrob, nýbrž „lot“, jako kdyby to byl stavební pozemek. Ve správní radě Nár. Hřbitova zasedali lidé, kteří až do poslední chvíle drželi s Iškou a z velkých finančních přebytků podniku nechtěli přispěti na osvobozenskou akci. Sbor Nár. Hřbitova scházíval se vždycky ve středu v „síni“ (Hall) české svobodomyslné školy na záp. 18. ulici. Dům ten pak vyhořel.
K básni „BONDY SVOBODY“.
Bondy Svobody jsou úpisy na čtvrtou americkou válečnou půjčku, jež se zvala „půjčkou Svobody“. Pátá válečná půjčka, vypsaná na sklonku války, jmenovala se půjčka Vítězství (Victory Loan). Naši lidé v Americe zaujímali jedno z nejpřednějších míst v řadě cizích národností, jež na půjčku upisovaly.
K básni „PROCHÁZKA ZIMNÍ“.
„...řvou pohyblivé obrázky...“
„Pohyblivé obrázky“, výraz běžný mezi Čechy v Americe, je překlad anglického „moving pictures“, čili biograf. Češi v Novém Yorku říkají zkráceně také „muvinky“.
„...ční starý obelisk egyptský...“
Míněn jest egyptský obelisk, stojící v newyorském Central Parku.
[89] „...Kam šly ty peníze, kdo je ukrad’?“
Když nepřátelé osvobozenské akce mezi americkými Čechy viděli, že nemohou sbírky na zahraniční revoluci jinak poškodit a nadšení našich v Americe uhasit, vymyslili si na rozbití akce otázku: „Kam vlastně všecky ty peníze jdou?“ Tato otázka ještě po válce se tu a tam ozývala.
„Bůh měl by Flatiron Building vzít a svět trochu srovnat a vyžehlit.“
Budova Flatiron je ohromný mrakodrap na newyorské hlavní třídě Broadway. Má tvar nesmírně vysoké žehličky, odtud jeho jméno.
[90] OBSAH.
Předmluva7 Českoamerická větev I. II.10 Po Sarajevském atentátu15 Američtí reservisti17 Padlým českým dobrovolníkům21 Půlnoc22 České vojsko25 Hnízdo sokolí28 Česká srdce32 Na polích Katalaunských34 Vůdci národa36 Farářská historka37 Hymna Svobodné Obce42 V cizích službách45 Daleko odtud...48 Písnička socialistů v Čechách51 Báseň slavnostní53 Hřbitove, hřbitove...55 Při „Prodané nevěstě“56 Bondy Svobody59 Po bitvě u Zborova62 28. říjen 191864 Čtyři osmnáctky66 Vyznání lásky68 K prvnímu výročí 28. října71 Koncert Emy Destinnové74 Procházka zimní77 [91] Pod Švabinského portrét Masarykův80 K Masarykově sedmdesátce81 Mánesovy obrazy83 Poznámky85
E: lp; 2006 [92]