28. ŘÍJEN 1918.

28. ŘÍJEN 1918.
Z podzimních oblak bledý stín se sklání k oboře u Hvězdy a k bělohorské pláni. A vítr vane zas, jak vanul častokráte, a v barvách brunátných zas listí šumí sváté. Z hlubiny minula van divný zase letí přes alej topolů a starých dubů sněti. Však dnes už marně stará snění křísí o bitvě prohrané, jež svedena tu kdysi. – Slyš, šelest tajemný nad svadlým trávy stvolem, jak neviditelný by kdos tu chodil kolem. Jak vstal by z hrobu kdos, jenž tři sta roků tady byl zazděn za živa v tom místě hanby, zrady. Jak by se rozhlížel do říjnového ticha, udiven naslouchal, že zem dnes jinak dýchá, že v barvách radostných obora hýří stará, že vítr podzimní dnes hlásá příchod jara, ve vlání důvěrném se k sobě kloní stíny a plny zlata jsou oblaků zříceniny. 64 Čas zastavil svůj let nad bělohorskou plání, kde z kostí mstitel vstal a volá k zmrtvýchvstání. A chvíle veliká jak tichem věčna pluje, zem česká v kráse své radostně oddychuje. (Chicagské „Jednou za čas“, listopad 1918.)
65