PÍSEŇ.
Byl první máj. Sad procitl
a sladce voněl květem,
a tisíc písní ptačátek
se neslo celým světem.
A celým světem prosákla
se štěstí jarní síla,
a v každém srdci mladičkém
se láska probudila.
Ta, kdekoli jen zadýchla,
tam vlhlo oko v rose,
a ňadro něčím dojato,
jak v pláči zachvělo se.
Byl první máj... Pták ku ptáku
s tou teplou letěl zvěstí –
a jedné duše nebylo,
kam nevešlo by štěstí...
A parkem šli. Ret na ret stisk
jí schvácen v lásky touze –
a ona štěstím usmála
se sladce tak a dlouze...
A nedaleko jeho pes
k své milce čuchal zase –
a ona láskou vznícena
tak sladce olízla se...
[21]