VLASTENECKÁ.
Věc vážná nastala...Tři křížky po německu
kdos napsal na papír!!! Teď důležité rvaní
a strašné legrace se strhnou v parlamentě.
To bude vřískání! A toho nadávání – – – –!
Jsme totiž vlastenci. Co trikolor a čamar!
Jo, my jsme mohutní, to dokážem si tiskem.
Co spousty papíru se denně černí maže!
My vůbec bojujem – buď hubou nebo pyskem.
Co řečí nadšených je při sklenici piva,
co očí kroucení a zatínání pěstí,
co z každé opice se vzbudí horké krve!
My tvými syny jsme, no, máš to vlasti štěstí!
Co od nás pochází, to všechno přímo božské,
co přijde z ciziny, to svorně popliváme –
vše děláme, co jde. A za tě, česká země,
i celé jmění své i krev i život dáme!
No – totiž – jmění mé – no – to by nepomohlo...
A život věnovat – – no – – snad by bylo škodou.
Pah! Jen jsme vlastenci – to přijde nejlaciněj,
a pro věc všechno dát juž beztak není modou.
Však Němci – proti nám jste pouze trpaslíky!!
Neb jednou jeden byl (Čech často vzpomene si) –
neb jednou jeden byl a Žižka jmenoval se
a tento napráskal vám jednou kdysi kdesi...
[35]