PLEŠA, PRAPORČÍK.

Bohumil Mathesius

PLEŠA, PRAPORČÍK.
A že si právě odbyl kadetku, měl zánovní a lesklý revolver, na pouzdře psáno písmem velikým a dětským bylo: Pleša, praporčík. Přes kraj, kde vyrost’, v pole jeli jsme, kde hezké děvče spatřil, s vozu křik’: Mně pozdravujte otce, majku mou, já jmenuji se Pleša, praporčík. V Zagrebu staré lásky vzpomněl si z dob kadetských, na růžný její rtík. Psal na visitku: V pole jedeme. Vy zdráva buďte! Pleša, praporčík. Měl v kufru schován kabát parádní a holedbal se, jak už mládí zvyk, v konaku bělehradském zatančí v něm se Srbkami Pleša, praporčík. Setninu rozbili, a zpět jsme šli. Stříleli trochu. Někdo vedle syk’ a ruku zdvihl, tiše zaplakal; to kulku dostal Pleša, praporčík. 8 Kde teď je, nevím. Zpět však myslím-li, tu vidím srpen, vlak a slyším křik, zřím v okně vozu hlavu mladistvou do kraje volat: Pleša, praporčík. 9