PSANÍ Z POLE.

Bohumil Mathesius

PSANÍ Z POLE.
Zase chceš psaní, má zlatá mami, na mou čest nevím, co bych psal. Buď střílí on, neb střílíme sami, jíme a spíme. – A co dál? Hoši mí večer zpívají tiše: „Puklo je srdce, puklo je –“ vypadám dobře, sestár’ jsem trochu, viděl jsem víc, než zdrávo je. Nemyslím domů – málokdy pouze, myšlenka ne to, je to pud. Toužím jen silně vyspat se dlouze v posteli čisté, umyt a zut. Pak – ale tohle nepíše, mami, voják Ti ani oficír – chtěl bych dát hlavu do Tvojich dlaní, dětský v nich najít ztracený mír. Všecko je hezké na tomhle světě, těžká však z toho hlava má, nechtěla bys jí pohoupat trochu, což abys něco zpívala? 11 Dost ale psaní! Něco se chystá, vojáci nespí, mají vztek. Tak pac a pusu! Buďte tam zdrávi! Höfer chce něco pro zítřek. 12
Básně v knize Verše o mamince, lásce a smrti:
  1. SRPEN 1914.
  2. PLEŠA, PRAPORČÍK.
  3. LIKA.
  4. PSANÍ Z POLE.
  5. VÁCLAVE UHŘE, KADETE BOŽÍ.
  6. Z LAZARETU I.
  7. Z LAZARETU II.
  8. POD KŘÍŽ HROMADNÉHO HROBU.
  9. VÍDEŇSKÝ EPILOG.
  10. KDYŽ TAKHLE V BŘEZNU MĚSÍCI.
  11. TUTLANÁ LÁSKA I.
  12. TUTLANÁ LÁSKA II.
  13. TRYZNA VOJTĚCHU SAPÍKU, SOCHAŘI.
  14. TRYZNA II.
  15. TRYZNA III.
  16. ***   Modlím se k Tobě za svoji ženu,
  17. DO ALBA.
  18. PANÍ R. I.
  19. PANÍ R. II.
  20. PANÍ R. III.
  21. SRPEN 1915.
  22. NA SOČI.
  23. BALADA O MÝCH LÁSKÁCH.
  24. V KAVERNĚ „PETR“.
  25. SEDM Z PÁTÉ KUMPANIJE.
  26. BALADA PRO MOJI KUMPANIJI.
  27. KOTA 346.
  28. MATKY.