VÍDEŇSKÝ EPILOG.

Bohumil Mathesius

VÍDEŇSKÝ EPILOG.
Krev Dona Juana zabouřila mi náhle v žilách neklidně, já sváděl jedno hezké děvče na cestě z Pešti do Vídně. Vše prohráno. Tu náhody bůh nosiče z nádraží vzal šat a ve Vídni nás v jedno auto i s všemi kufry strčil v chvat. Já smál jsem se, a ona taky; krev zabouřila neklidně. Zda vzpomene si slečna Mia na cestu z Pešti do Vídně? Den druhý Vídeň prohlíželi jsme, všude vojsko, slunce, sníh, já nezřel nic, jen odlesk všeho v zrcadle očí zahnědlých. Když konec dobrý – dobré dílo: já jel jsem tehdá z bojiště, pro taký konec tažení pět chci prodělati napříště. 17
Básně v knize Verše o mamince, lásce a smrti:
  1. SRPEN 1914.
  2. PLEŠA, PRAPORČÍK.
  3. LIKA.
  4. PSANÍ Z POLE.
  5. VÁCLAVE UHŘE, KADETE BOŽÍ.
  6. Z LAZARETU I.
  7. Z LAZARETU II.
  8. POD KŘÍŽ HROMADNÉHO HROBU.
  9. VÍDEŇSKÝ EPILOG.
  10. KDYŽ TAKHLE V BŘEZNU MĚSÍCI.
  11. TUTLANÁ LÁSKA I.
  12. TUTLANÁ LÁSKA II.
  13. TRYZNA VOJTĚCHU SAPÍKU, SOCHAŘI.
  14. TRYZNA II.
  15. TRYZNA III.
  16. ***   Modlím se k Tobě za svoji ženu,
  17. DO ALBA.
  18. PANÍ R. I.
  19. PANÍ R. II.
  20. PANÍ R. III.
  21. SRPEN 1915.
  22. NA SOČI.
  23. BALADA O MÝCH LÁSKÁCH.
  24. V KAVERNĚ „PETR“.
  25. SEDM Z PÁTÉ KUMPANIJE.
  26. BALADA PRO MOJI KUMPANIJI.
  27. KOTA 346.
  28. MATKY.