BALADA O MÝCH LÁSKÁCH.

Bohumil Mathesius

BALADA O MÝCH LÁSKÁCH.
Je letní noc; mé prázdno lože, pne měsíc oknem stříbra mříž; na ženy myslím: vyslyš, Bože, zpovědí mojich trpkou tíž. Já zhřešil mnoho, vím to, v žití, byl zaviněn mnou mnohý pláč, dnes dovol však se pomodliti: Mé lásky, Bože, chránit rač! Bůh ví, kde světem plny jdou krásy, na zádech uzlíčky touhy a muk; Bůh ví, kdo v noc dnes češe jim vlasy, kdo hledá lichotky pro srdce tluk. Bůh ví, kdo pláče, Bůh ví, kdo zpívá, kdo šeptá tichounce: božínku, nač!? – pokorná prosba se rtů mi splývá: Mé lásky, Bože, chránit rač! Je letní noc; má jizba chladna, jak jizba chladno srdce mé; mně nebude věrna už, nezradí žádná, s žádnou se nikdy nesejdeme. Ty’s chtěl: já toužil; přestal toužit, řek srdci: samo sobě stač! 37 dnes stačí si. Dál chci ti sloužit: Mé lásky ale chránit rač! Poslání.
Je ráno, chci se domodliti, než vstanu – žití starý hráč: Děvušky, jež jsem potkal v žití, mé lásky, Bože, chránit rač! 38