DO ALBA.

Bohumil Mathesius

DO ALBA.
Na jaře kvetou podléšky, a koncem léta blíny, dost jsem tě, děvče, miloval, teď ať má rád tě jiný! Je střída věčná ve světě, a je to moudrost, brate, říc’ dovést: Sbohem, štěstí mé, tady je, braši, máte! Tož sbohem, neplač, děvčátko, vždyť přijde brzy jiný; mě taky děvče opustí, až rozkvetou se blíny. 28
Básně v knize Verše o mamince, lásce a smrti:
  1. SRPEN 1914.
  2. PLEŠA, PRAPORČÍK.
  3. LIKA.
  4. PSANÍ Z POLE.
  5. VÁCLAVE UHŘE, KADETE BOŽÍ.
  6. Z LAZARETU I.
  7. Z LAZARETU II.
  8. POD KŘÍŽ HROMADNÉHO HROBU.
  9. VÍDEŇSKÝ EPILOG.
  10. KDYŽ TAKHLE V BŘEZNU MĚSÍCI.
  11. TUTLANÁ LÁSKA I.
  12. TUTLANÁ LÁSKA II.
  13. TRYZNA VOJTĚCHU SAPÍKU, SOCHAŘI.
  14. TRYZNA II.
  15. TRYZNA III.
  16. ***   Modlím se k Tobě za svoji ženu,
  17. DO ALBA.
  18. PANÍ R. I.
  19. PANÍ R. II.
  20. PANÍ R. III.
  21. SRPEN 1915.
  22. NA SOČI.
  23. BALADA O MÝCH LÁSKÁCH.
  24. V KAVERNĚ „PETR“.
  25. SEDM Z PÁTÉ KUMPANIJE.
  26. BALADA PRO MOJI KUMPANIJI.
  27. KOTA 346.
  28. MATKY.