NA SOČI.

Bohumil Mathesius

NA SOČI.
Z vesnice jedem k vesnici, od trosek k troskám domů hledících bez oken, bez dveří ze zahrad rozbitých stromů. Cesty jsou vápnem zbíleny, kolem nich latriny zejí, hloučky psů svobodou šíleny s halasem do dálky spějí. Nad polem prachem spáleným chraptivě křičí vrány; od Soči temně zhluboka kanonů duní rány. 36