NAD SNÍCÍM DÍTĚTEM.

Julius Brabec

NAD SNÍCÍM DÍTĚTEM.
O, křídla času! Ustaňte v svém letu, nevzbuďte dítě z růžového snění, vždyť bloudí ještě zahradami rájů, když anděl Žití vtisk mu políbení. 29 Umlkni světe! Tvoje lži a klamy nechť nestřísní ten nevinný sen bílý. Shasněte hvězdy! A na křídlech míru nechť v první sen se anděl Štěstí schýlí! Dušinka děcka – lilije to bílá, jež usmířením žehná všemu světusvětu, ztracených rájů tradice v ní zbyla;zbyla. A žití touhy srdéčkem se chvějí,chvějí jak rosa hvězd, když kane v kalich květůkvětů, a zvony v „Ave“ svatvečerem znějí. – 30