LITAJPE

LITAJPE
Až na své pouti věčnem přijdeš jednou do Prahy, Litajpe, přijď takhle v máji – půjdeme si sednout na víno, Litajpe. Pavilon kosatců s porculánovou věží není tu, Litajpe, na Petříně však rozkvetly už bezy, tam půjdem, Litajpe. Světelné verše své tam budeš recitovat nad Prahou, Litajpe, a já ti budu tiše přizvukovat, příteli Litajpe. Pak, vínem těžcí, verši, půjdem domů – neklouzni, Litajpe; budem se držet laviček a stromů, drž se mne, Litajpe! 23 Půjdeme spolu po Karlově mostě: tady je, Litajpe; tam skončí se ta historie prostě, jak tenkrát, Litajpe. Staré své hvězdy uzříš v řece plovat, jak tenkrát, Litajpe, a za nimi tam skočíš zase znova, jak tenkrát, Litajpe. A já pak sám po městě, které dřímá, půjdu zas, Litajpe, na jazyce chut veršů tvých a vína, příteli Litajpe. 24