VZÝVÁNÍ MÚZY

VZÝVÁNÍ MÚZY
Múzo má hrdinská, jež zpíváš jen muže a boje, v peplu svém blankytném na první čekáš můj rým, múzo má epická, já opravdu se bojím, hrdinu eposu jak já ti představím. 33 Achilles není to, jenž na Řeky se hněval, Parsifal není to, svatý jenž střežíval Grál, Roland tu netroubí na roh svůj u Ronceval, Siegfried to není rek, Artuš to není král, není to... Bože můj, co všecko on jen není, v pantheon hrdinů vůbec se nemačká: hrdinou není on, hrdinou – to jsou oni – hrdinou eposu pátá je kumpačka. 34 Šediví kostrouni, již umírat znali jen tiše rok, léta, měsíce, měsíce, týdny, dni za staré prapory, za střepy staré říše, starého Procházku někde tam ve Vídni. A přece, vojáku s frantíkem na čepici, přec, páre onucí, přec, páre bagančat, přec, stíne z ničeho v nic pro nic tancující, osud tvůj pitvorný přec chtěl bych vyzpívat. 35 K pochodu naposled nechť verše mé zabubnují kostem tvým zbytečným, c. a k. vojáku, rytmy jich pomalé nechať ti defilují v slavnostně houknutém, houpavém haptáku. 36