Neodcházej!

Julius Skarlandt

Neodcházej!
Neodcházej! Tvé písni, měkce sténající, do jitra chtěl bych naslouchat! Své oči snivé, s jiných světů touhou mdlícímdlící, nech ještě chvíli v duši plát. Hleď, večer smutný – moje radost prchla v lesy, kde tolik zpěvu v jara snech. V mé samotě únavné ticho tolik děsí, svou ruku chladnou v mojí nech! Já vím, až odejdeš a krok Tvůj ztichne v pláni, dny mé se nocí zaplaví. A příznak Tvůj, s mým srdcem zdrásaným na dlanidlani, se před mým oknem zastaví! 19