Večer.

Julius Skarlandt

Večer.
V bělostné tváři teskný úsměv dřímá, blankytné oči hledí do dálek. Proud vlasů temných, šíje rusalek andělským zjevem moji duši jímá. V oblacích píseň houslí mdlá se třese jak liljí vzdech za nocí stříbrných. Pomalu šeří se. Kraj zbožně ztich’. Na nebi druže hvězd se jiskří v plese. 32