Záchvěv zimní.

Julius Skarlandt

Záchvěv zimní.
Bronzové slunce v dálavě hvězd hasne v třpytné záplavě, jak rosa svítí ve trávě. – Poslední záře na květech, krajem jak táhne těžký vzdech, v mroucích se třese úsměvech. I velký měsíc, jako v snách bloudící v sněžných travinách červánkůčervánků, v tváři mdlý má nach. A od řeky, kde kvete blín, modravý vzchází, smutný stínstín, jak vítr kvílí ze sítin... To duše kraje teskní tu v tušení zimy zákmituzákmitu, mrazivých nebes ve třpytu... 43