A v duši stárneš...

Julius Skarlandt

A v duši stárneš...
Časem se v tobě cosi zachvěje a v duši zní to jako třeskot zbraní. Pak na chvíli se štěstí usměje a život v ráz tě zákeřně zas zraní. Po smrti touha v srdce zapadne. Nezavolána, ozývá se tiše. Tak měkké rámě, oči záhadné – a z daleké až vstříc ti vzchází říše... A v duši stárneš. Snad tak lépe je, když sen tvůj dávný víc se nevrací. Časem se štěstí v líc tvou usměje. A srdce slední city utrácí... 30