Žně.

Julius Skarlandt

Žně.
Veselé ženců zpěvy v polích již hlaholí. Já naslouchám jim chvíli – a srdce zabolí... Bez hlesu k zemi klesá za klasem zlatý klas – v průsvitném kraji lesa jak zmírá slunce jas. Tak maně na svou sklizeň v té chvíli vzpomínám. Na duše skleslé touhy, na marný srdce plam’ – – A v červánků mdlé záři již svého žence zřím! příšerné, svrasklé tváři s úsměvem jizlivým... 46 OBSAH.
Str. Stesk podzimní9 Večer na vsi10 Píseň11 S umírajícím dnem12 Duše má, půjdeme spoluspolu...13 Divná hudba14 ***15 Touha16 Jarní sen17 ***18 Neodcházej!19 Melancholia20 ***21 Milenka22 Píseň23 Vzpomínka24 ***25 Agonie26 Nad strání chorý měsícměsíc...27 V bouři28 Zářivý den29 [47] Str. A v duši stárnešstárneš...30 Reminiscence31 Večer32 Ztichla bolestbolest...33 Siesta34 Vzdech35 Píseň36 ***37 Sen jarního večera38 Ballada39 Píseň opuštění41 Sentimentální píseň42 Záchvěv zimní43 Apostrofa osudného dne44 V mrtvém kraji45 Žně46
E: jf; 2006 [48]