PŘED BUDDHOVOU SOCHOU
Mudrci Osvícený ze Sakiů rodu,
paprsek bledý líbá Tvoji chladnou tvář,
v noc světa svítí stále Tvoje svatozář
s úsměvem Sfingy záhadným ku žití svodu.
Otázky tížící mou duši Tobě kladu
a čekám odpověď Tvou trpělivě tak,
Ananda učedník Tvůj nejvěrnější jak,
u Tvých nohou který pokorně seděl v sadu.
Poslouchám svěsiv potom unavenou hlavu,
toť gongu hlas, znějící jasně jako kov,
snad promlouváš sám ke mně písní beze slov
a snímáš s duše mojí utrpení tíseň.
[8]