TŘI PERLY
Starého maharadži zlatá klec,klec
vězením rani z Durgatanu,
volnosti požívá tu ale přec,
neb může otevříti bránu,
jež vede v drahokamů plný sklep,
kde září člověk,člověk div že neoslep.
Pán z Durgatanu o tom marně sní,
zlatými šperky s drahokamy,drahokamy
jak svojí choti oči rozjasní
tisíců barev duhy hrami,
netuše, že starého supa spár
choť nepotěší vroucí lásky žár.
Strhuje rani v snění prudký vír,
v stříbrné noci sní o zjevu
tak krásném, jako smělý bohatýr,
jejž slavil ve hrdinském zpěvu
potulný bard kdys dávno v rodných zdech
svou písní o Ramovi, Bharatech.
Ganeša, oblíbený radžův slon,
nesoucí rani na břeh k moři,
zastavil se pro velký lidu shon,
jenž hradbu nerozbornou tvoří.
Nag, perel lovec, dává život v plen,
by velkou perlu z moře vynes’ ven.
[15]
Náhle se ozve v davu šum a ruch,
slon chobot zvedá, hlučně troubí.
Nag, slíčný jinoch jako Hari bůh,
jenž s bohyní se Lakšmi snoubí,
před rani kleká s perlou, pravý div,
takovou nezřel nikdo jaktěživ.
Po druhé znovu z hlubin zrádných vln
vynáší perlu lovec smělý,
zrak jeho milostné je něhy pln,
co touhou kleká rozechvělý
a snem se sladkým náhle opíjí,
nevidí u noh sáček rupií.
Po třetí Nag se ještě hrouží pak
a dlouho na dně perlu hledá,
lid dobrý k moři v hrůze zvedá zrak.
Mrtev Nag, tvář ve smrti bledá
a ztuhlá ruka, něco svírá v ní.
Vylovil perlu velkou, poslední.
Na srdce rani padá stesku tíž,
to perly snad se v slzy mění,
když tiskne tři je k srdci blíž a blíž,
modrou, jak romantické snění,
zarudlou, jako tajné lásky hříchhřích,
a bílou, jako v Himalajích sníh.
[16]