UJAŘMENÁ
Z tvých nohou stírám prach se země,
jak ženě patří každý den,
na čelo sahám poníženě
řkouc: „Budiž pán můj pozdraven.“
Své malé srdce v dlaň ti kladu,
v němž stesk můj někde na dně skryt,
za tebou chodím jenom vzadu,
ke stolu sedámsedám, až jsi syt,
z tvých očí čtu, zda máš mne rádrád,
a tančím, zpívám, jak mi kážeš,
toť starý svatý ženy řád.